Proč zrovna agility

K agility jsem se dostal velkou náhodou. Když jsem si pořídil pejska, hledal jsem cvičák se školkou, kde bych ho mohl trošku socializovat a z doslechu jsem se dozvěděl, že na Pandičkách je to fajn. Tak jsem se rozhodl vyrazit tam.

No a jelikož školka na Pandičkách je napůl o výchově a tak napůl o agility, které to moje zvířátko začalo bavit, nakonec jsem zůstal i po školce a jen tak pro zábavu jsme začali hopkat. Čím víc jsem pak do tajů tohohle kouzelného sportu zabrousil, tím víc to bavilo jak mě, tak i psa, což je stále nejdůležitějším faktorem, proč u agility zůstáváme. No a ze zábavy se pak stala vášeň. A jelikož jsme zůstali s Bíbou (toť jméno psa) na stejné vlně, postupně jsme se zlepšovali natolik, že jsme zkusili i závodní atmosféru, která nás pohltila natolik, že už jsme u toho zůstali.

Nakonec z toho je pravidelná úspěšná kvalifikace na MČR a pocit, že to nás oba pořád baví.

Pak se nápad s nápadem sešel, a dostalo se mi možnosti předávat získané zkušenosti a poznatky ostatním, díky čemuž hlavně vznikly tyto stránky.